Příběh Amálky

Pracuji jako porodní asistentka na porodních sálech. Během jedné noční služby jsem byla zavolaná paní doktorkou k akutní operaci. Šlo o vážný život ohrožující stav v těhotenství. S maminkou, která měla operaci podstoupit jsem se setkala před operačními sály. Bylo zřejmé, že celá situace vznikla opravdu velice náhle a nečekaně. Moje kolegyně byly v časovém stresu, ještě cestou na operační sál se mamince braly krevní odběry na transfuze. Faktem bylo, že v tu chvíli byla paní těhotná a všichni včetně ní věděli, že až se probudí, těhotná už nebude. Její těhotenství bylo příčinou jejího vážného zdravotního stavu, bohužel muselo být ukončeno, jinak by paní zemřela. Holčička, kterou čekala nebyla ještě dostatečně velká, aby po narození přežila. Nízký týden těhotenství neumožňoval malou zachránit. Kéž bychom měli více času na rozhovor. Na rozhovor o tom, co by si paní pro malou holčičku po narození přála. Přála by si ji vyfotografovat ihned po narození? Přála by si podvázat pupečník? Přála by si se s holčičkou rozloučit? Co dalšího by si přála? Na takový rozhovor je potřeba mít klid, v klidu si věci promyslet, nespěchat. Dopřát si čas. My jsme ale museli na operační sál.

Když jsem maminku převážela na operační lůžko, bylo mi jí velice líto. Mluvila jsem na ni. Ale neodpovídala. Muselo to pro ni být hrozné. Vzápětí byla uspaná a začala operace. Po chvíli paní porodila císařským řezem malinkou holčičku. Kolegyně z novorozeneckého oddělení ji vzala do náruče a odnesla ji do místnosti k ošetření novorozenců. Během toho, co operace pokračovala holčičku oblékla, dala jí plenku, čepičku, ponožky a zabalila do peřinky. Krátce před začátkem operace jsem stihla zavolat kolegyním na porodní sály a poprosit je, aby připravily chladící kolébku pro případ, že by se paní, až se probudí z narkózy, chtěla s miminkem rozloučit. Kolegyně z novorozeneckého oddělení vzala Amálku do postýlky a odvezla ji na porodní sál, kde už byla připravená chladící kolébka. Chtěli jsme, aby paní měla možnost dceru po probuzení vidět, kdyby si to přála. Aby měla možnost se loučit, a to co nejdříve po operaci. Během operace ale došlo ke zhoršení zdravotního stavu a paní jsme museli ihned po výkonu převézt na ARO.

Malou Amálku jsme měli na porodních sálech v postýlce s chladící podložkou. Čekala tam s námi na maminku. Paní mohla být z ARA převezena zpět na naši kliniku za přibližně 17 hodin. A konečně se mohla setkat se svou dcerou. Když jsem ji byla později ten týden navštívit na lůžkovém oddělení, řekla mi, že až v tu chvíli, kdy uviděla Amálku, až v tu chvíli se jí ulevilo. Během rozloučení se s holčičkou mazlily. Vznikly vzpomínkové fotografie, otisky nožiček a ručiček. Maminka si děvčátko přebalila, přečetla jí pohádku. Loučily se celý den. Odpoledne přijel tatínek a zbytek rodiny. Konečně měli všichni dostatek času na vyslovení přání, na rozhovor, na seznámení a rozloučení. Amálka byla v chladící kolébce celkem asi den a půl. Díky tomu, že v ní mohla počkat na svou maminku, mohli si všichni společně splnit poslední přání a dopřát si tolik potřebný společný čas.