Příběh Šimonka

Věděla jsem, že to bude těžké. Věděla jsem, že moje děťátko přijde na svět bez života a moc jsem se bála.

Jaký bude? Zvládnu to? Pocity se mísily a to, co jsem vážně cítila, byl obrovský strach.

Když jsem Šimonka porodila, požádala jsem, aby mi ho dali do náruče, potřebovala jsem ho vidět. Vypadal jako by spal, jako andílek.

Zdravotní sestra mi nabídla, že si můžu chlapečka opečovat. Omyly jsme ho společně, oblékly do připravených věcí z memoryboxu.

Když jsem ho chovala, najednou se vyvalila všechna ta obrovská láska a bolest, která ve mně byla.

Díky chladící kolébce jsme spolu byli téměř čtyři hodiny. Čtyři hodiny jsem plakala a povídala si s ním. Rozloučila jsem se, poděkovala mu za to, že jsem mohla být jeho mámou.

Jsem vděčná za ten čas, který jsme spolu měli.